Ediční řada MIHOO

Jan Hus a jeho dílo

Pražský mistr svobodných umění a bakalář teologie Jan Hus (ca. 1370–1415) po sobě zanechal jako univerzitní vzdělanec, kazatel a církevní reformátor bohaté literární dílo, které se právě kvůli jeho mimořádnému dějinnému významu do dnešní doby dochovalo v nadprůměrném množství. Proto brzy po ustavení Československé akademie věd v roce 1954 došlo k rozhodnutí nahradit izolované či nevyhovující pokusy o zpřístupnění Husova díla tiskem novou moderní kritickou ediční řadou. Tato ediční řada má pod názvem Magistri Iohannis Hus Opera omnia (MIHOO) obsáhnout veškerou Husovu literární pozůstalost, dochovanou v bezmála 500 středověkých rukopisných kodexech 15. století, rozptýlených po zhruba 80 knihovnách a archivech celé Evropy.

Z historie vydávání Husova díla 

Ve snaze podpořit úspěšnou realizaci celého projektu byla zřízena zvláštní Komise pro vydávání spisů M. Jana Husa (dnes při Akademii věd České republiky; seznam členů níže). Husova literární pozůstalost byla rozdělena do 26 svazků. Z nich 21 svazků (č. VXXV) bylo vymezeno pro Husovu latinskou tvorbu, která v jeho literárním díle převládá. Latinsky Hus nepsal pouze učená pojednání, ale i přípravy svých kázání. Teprve s odstupem času začal psát i česky ve snaze přiblížit své myšlenky co nejširšímu okruhu čtenářů. V posledních letech Husova života (14121415) čeština v jeho literární tvorbě dokonce převládla.

Do roku 1995 jednotlivé svazky Husova díla vycházely v nakladatelství Academia, od roku 2004 se vydávání Husovy (latinské) literární činnosti ujalo prestižní belgické nakladatelství Brepols v rámci řady Corpus Christianorum  Continuatio Mediaevalis.

 

Více z historie vydávání Husova díla

Literární tvorba M. Jana Husa začala získávat svou tiskovou podobu už v době prvotisků. Nástup reformace pak znamenal zpřístupnění velké části Husových prací: jako první je v Lutherově blízkosti vytištěna postinkunabule Husova traktátu De ecclesia, a to hned dvakrát (1520), Husovy listy vyšly roku 1537 dokonce s Lutherovou předmluvou, dva roky po Lutherově smrti vydal Matthias Flacius Illyricus dva objemné svazky obsahující vedle Husovy latinské literární pozůstalosti i několik prací M. Jeronýma Pražského (Ioannis Hus et Hieronymi Pragensis confessorum Christi Historia et monumenta 1-2, ed. Matthias Flacius Illyricus, Noribergae 1558). V roce 1563 pak Flacius Illyricus zpřístupnil v dalším svazku také některá Husova díla staročeská. České Husově tvorbě se po celé toto století dostávalo pozornosti tiskařů i v Čechách.

Po těchto letech tučných však nastoupila dvě staletí hubená  s pouhými jednotlivinami nebo alespoň novým vydáním Flaciovy latinské edice roku 1715. Husova díla mohla být pochopitelně tištěna pouze v zahraničí. Teprve v 19. století v ovzduší uvolněném po vydání tolerančního patentu se zásadnějším způsobem začínají ozývat editoři i v našem prostředí. Václav Hanka po staletích začal opět s vydáním Husa staročeského, po něm nastoupili Alois Vojtěch Šembera a především Karel Jaromír Erben se svým souborným vydáním Husových staročeských spisů (Mistra Jana Husi Sebrané spisy české, vyd. Karel Jaromír Erben, Praha 1865-1868). Konstantin Höfler pak k  Husově latinské literární tvorbě obrátil pozornost ještě před Palackého zásadní edicí Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403-1418 motas illustrantia, quae partim adhuc inedita, partim mendose vulgata, nunc ex ipsis fontibus hausta (Pragae 1869).

Na začátku 20. století díky iniciativě Václava Flajšhanse (který jako první sestavil soupis Husovy literární činnosti, dnes již samozřejmě antikvovaný) začíná vycházet v rámci Sbírky pramenů českého hnutí náboženského ve XIV. a XV. století vydávané Českou akademií císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění ediční řada Spisy M. Jana Husi, v níž poměrně rychle za sebou (1903-1908) vycházejí jeho edice Husových spisů Expositio decalogi, De corpore Christi, De sanguine Christi, Super IV sententiarum (s Marií Komínkovou) a Sermones de sanctis (s Marií Komínkovou), bohužel pouze v podobě semikritické, která už neodpovídala potřebám doby. Jediným textově kriticky vydaným svazkem Husových spisů v rámci této řady byla až edice Husovy korespondence připravená Václavem Novotným (M. Jana Husi Korespondence a dokumenty, 1919). Tímto svazkem také vydávání Husových spisů ve Sbírce pramenů končí – Tractatus responsivus, který vydal S. H. Thomson, je ve skutečnosti dílem Jakoubka ze Stříbra.

Nová iniciativa k soubornému vydání Husových spisů vzešla v rámci Československé akademie věd od Zdeňka Nejedlého. Ediční řada Magistri Iohannis Hus Opera omnia byla podle zásad, jež stanovila Komise pro vydávání díla M. Jana Husa (založená v roce 1954, dnes je součástí Centra medievistických studií), koncipována jako soubor moderních kritických edicí, důsledně vycházejících z veškerého rukopisného materiálu a opatřených textově kritickým a výkladovým aparátem.

Husova OO mají u svých počátků (které můžeme sledovat už od roku 1953, ještě před založením komise) významného latinského medievistu Bohumila Rybu, který byl ale za krátký čas odsouzen za velezradu a uvězněn, a Anežku Schmidtovou-Vidmanovou, naši pozdější nejvýznamnější husovskou editorku. Postupně přibývali další editoři – Jaroslav Eršil, Jiří Kejř, Jiří Daňhelka, který měl připravovat spisy staročeské, a Amedeo Molnár, který jako tajemník Komise pro vydávání díla M. Jana Husa vytvořil strukturu celé řady. Na základě Bartošova soupisu Literární činnost M. Jana Husi rozdělil Husovy spisy podle jejich tematické příbuznosti do 24 svazků. Jeho návrh však postupně procházel změnami: dnes jsou Husova OO rozdělena do 26 svazků, přičemž posledním číslem jsou dubia.

Do konce 20. století vydali editoři této první generace devět svazků, což je výkon obdivuhodný, protože rozhodně neměli na růžích ustláno. Ještě předtím, než ediční podnik ztratil přízeň Zdeňka Nejedlého (a editoři pak pracovali téměř načerno), byl na 19 let odsouzen Bohumil Ryba, kterému sice bylo „velkoryse“ povoleno, aby směl na Husových edicích pracovat i na Pankráci a v Leopoldově, který ale i po svém předčasném propuštění z vězení na základě amnestie v roce 1960 jako persona non grata nesměl být ani uveden jako editor postilové příručky Postilla adumbrata. Jiří Daňhelka, jenž ve čtyřech svazcích zpřístupnil veškeré Husovy spisy staročeské, na nich za normalizace po vyhazovu z olomoucké univerzity pracoval při svém zaměstnání stavebního dělníka a posléze jako invalidní důchodce. Rovněž on nesměl být uveden jako editor na svazcích, které byly vydány do roku 1989. V nakladatelství Academia (a jejím předchůdci Nakladatelství ČSAV) tak vyšly tři edice připravené Anežkou Vidmanovou, Polemica od Jaroslava Eršila, Postilla adumbrata připravená Bohumilem Rybou a zmíněné Daňhelkovy čtyři svazky staročeské. Po roce 1989 se vydávání v rámci nakladatelství Academia značně zkomplikovalo, ale po čase se naskytla možnost převést Husovy spisy do proslulého belgického nakladatelství Brepols v rámci prestižní ediční řady Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis. Jako první svazek Husových OO v tomto nakladatelství vydal Jiří Kejř Husovy univerzitní kvestie (2004). Tímto svazkem byla práce první generace editorů OO uzavřena.

Jednání s nakladatelstvím Brepols o převod MIHOO do ediční řady CC CM zajišťoval Gabriel Silagi, zkušený pracovník německých Monumenta Germaniae Historica, který se stal tajemníkem Komise pro vydávání díla M. Jana Husa. G. Silagi se také zasloužil o to, že pro vydání v Brepols byly upraveny již dříve vydané Husovy kritické edice Quodlibet (editor Bohumil Ryba ho vydal k pětistému výročí založení Univerzity Karlovy ještě mimo řadu OO), Polemica (nové vydání edice J. Eršila) a Postilla adumbrata (na původní edici B. Ryby se G. Silagi podílel i editorsky). S Františkem Šmahelem připravil i souborné vydání spisů M. Jeronýma Pražského, které vyšlo jako MIHOO Additamenta. V rámci těchto additament byla vydána také edice nejstarších katalogů knihoven kolejí pražské univerzity připravená Zuzanou Silagiovou a Františkem Šmahelem.

Bohumil Ryba pracoval ve vězení i na postile Dicta de tempore. Edici ale nedokončil, ujala se jí Jana Zachová, která ji vydala ve dvou svazcích roku 2011 jako Husovo dubium.

V roce 2005 iniciovala Jana Nechutová, brněnská latinská medievistka a zkušená editorka raně reformačních spisů, vznik editorské skupiny, složené zejména z jejích mladých žáků. S touto skupinou pak vydala v roce 2013 Husovu Enarratio psalmorum a v roce 2016 Husovy spisy nachystané pro kostnické vystoupení a spisy sepsané v Kostnici (včetně odpovědí na obžaloby) Constantiensia, která původně připravoval Amedeo Molnár.

 

Rozdělení Husových děl (evidovaných podle posledního soupisu Husovy literární pozůstalosti Bartoš, František Michálek – Spunar, Pavel, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského, Praha 1965, dále B-S) do jednotlivých svazků svým komentářem opatřila a otiskla Anežka Vidmanová v souvislosti s husovským sympóziem v Lateránu konaném v roce 1999. Aktualizovaný přehled svazků je k dispozici níže. Další podrobnosti k rozvržení jednotlivých svazků Husovy literární činnosti podává článek H. Krmíčkové:

Krmíčková, H. K vydávání Husových spisů Magistri Iohannis Hus Opera Omnia po šesti (ale i dvou) desetiletích. Listy filologické 1-2/ 2019, s. 125-160.

Komise pro vydávání spisů mistra Jana Husa

  • doc. PhDr. Helena Krmíčková, Dr. (předsedkyně)
  • PhDr. Jan Kalivoda (sekretář)
  • Mgr. Petra Mutlová, M.A., Ph.D.
  • prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc.
  • Dr. Gabriel Silagi
  • PhDr. Zuzana Silagiová
  • Pavel Soukup, Ph.D.
  • prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.
  • Mgr. Libor Švanda, Ph.D.
  • PhDr. Jana Zachová, Csc.
  • PhDr. Blanka Zilynská, Csc.

Zpřístupňování latinského díla Jana Husa je klíčovou oblastí výzkumu Filozofické fakulty MU, jemuž se věnují pracovníci Ústavu klasických studií a Ústavu pomocných věd historických a archivnictví. 

Latinské dílo Jana Husa